Každoročně je v Evropě pořádáno mnoho desítek akcí, jejichž hlavním cílem je připomenout výročí více či méně významné události, oživit přítomností „vojáků“ zajímavé místo, případně se výcvikem na podobné akce připravit.
Re-enactment má několik úrovní kvality, několik směrů, některé jsou vzájemně kompatibilní a doplňují se, jiné mohou vedle sebe existovat jen obtížně. Paralelně s re-enactmentem existují vzdáleně podobné aktivity, při nichž se účastníci oblékají do kostýmů a provádějí slavnostní průvody, jež jsou obecně nazývány „folklorem“ a jež nemají s re-enactmentem nic společného. Nejsou horší nebo lepší, jde o jinou a s re-enactmentem zcela nekompatibilní aktivitu.
Pro re-enactment je charakteristická snaha neustále se zlepšovat, zdokonalovat repliky uniforem (nikoli kostýmy), výstroj, výzbroj, zlepšovat se v dobově věrném vystupování, ať už v táboře, v ležení, na pochodu, při výcviku, v bitvě, či při libovolné jiné činnosti, jež je součástí akce. Různé skupiny přitom kladou důraz na různé aspekty, čímž jsou definovány ony zmíněné směry v re-enactmentu, obecně motivace proč se re-enactmentu „vojáci“ věnují.
Právě toto zlepšování a studium relevantních podkladů, na němž stojí, je pravděpodobně největším obecným přínosem re-enactmentu jako celku. Svým způsobem je možné re-enactment v jeho ideální formě nazvat „pomocnou vědou historickou“, a to sice v tom smyslu, že bez možnosti a také nutnosti uvést některé detaily opět po dvou staletích do praxe není možné je plně pochopit, ba byly by velice pravděpodobně zapomenuty.
Nejde zdaleka jen o „hru“, byť jistě i ta má v těchto aktivitách své místo. Ani v nejmenším nejde, snad na individuální výjimky, jež existují v každé společnosti, o projevy militarismu, oslavu války či válečníků. Naopak – právě ti, které válka v různých ohledech zajímá, se dostávají blízko k její podstatě a všem průvodním jevům.
Re-enactment má několik úrovní kvality, několik směrů, některé jsou vzájemně kompatibilní a doplňují se, jiné mohou vedle sebe existovat jen obtížně. Paralelně s re-enactmentem existují vzdáleně podobné aktivity, při nichž se účastníci oblékají do kostýmů a provádějí slavnostní průvody, jež jsou obecně nazývány „folklorem“ a jež nemají s re-enactmentem nic společného. Nejsou horší nebo lepší, jde o jinou a s re-enactmentem zcela nekompatibilní aktivitu.
Pro re-enactment je charakteristická snaha neustále se zlepšovat, zdokonalovat repliky uniforem (nikoli kostýmy), výstroj, výzbroj, zlepšovat se v dobově věrném vystupování, ať už v táboře, v ležení, na pochodu, při výcviku, v bitvě, či při libovolné jiné činnosti, jež je součástí akce. Různé skupiny přitom kladou důraz na různé aspekty, čímž jsou definovány ony zmíněné směry v re-enactmentu, obecně motivace proč se re-enactmentu „vojáci“ věnují.
Právě toto zlepšování a studium relevantních podkladů, na němž stojí, je pravděpodobně největším obecným přínosem re-enactmentu jako celku. Svým způsobem je možné re-enactment v jeho ideální formě nazvat „pomocnou vědou historickou“, a to sice v tom smyslu, že bez možnosti a také nutnosti uvést některé detaily opět po dvou staletích do praxe není možné je plně pochopit, ba byly by velice pravděpodobně zapomenuty.
Nejde zdaleka jen o „hru“, byť jistě i ta má v těchto aktivitách své místo. Ani v nejmenším nejde, snad na individuální výjimky, jež existují v každé společnosti, o projevy militarismu, oslavu války či válečníků. Naopak – právě ti, které válka v různých ohledech zajímá, se dostávají blízko k její podstatě a všem průvodním jevům.
