Hlášení o akci
„Pochod z Vyškova ku Slavkovu 2007“
Každým rokem probíhají vzpomínkové akce pod společným názvem Austerlitz , které letos vyvrcholily v neděli 2.12. pietním aktem na Mohyle míru. Do výčtu akcí patřil letos i pochod francouzských, ruských a rakouských vojáků nazvaný „ Pochod z Vyškova ku Slavkovu 2007." Tento pochod má svou historickou předlohu v postavení a přesunech francouzských a spojeneckých vojsk před samotnou bitvou 2. prosince roku 1805.
Celý třídenní program napodoboval situaci , která předcházela velké bitvě zvané Bitva tří císařů v roce 1805. Spojenecká armáda zastavila svůj ústup před Francouzy v Olomouci a jejich zadní voj se pohyboval mezi Olomoucí a Vyškovem. Velká armáda císaře Napoleona se zastavila východně od Brna a její předsunuté hlídky měli v rukou město Vyškov.
Moravské město Vyškov ve středu 28. listopadu sedmého roku nového tisíciletí bylo místem, kde se od dvanácti hodin poledních objevovali vojáci ve francouzských, ruských a rakouských uniformách. Nejprve se postarali o kvartýry v podobě stanů postavených v zámecké zahradě a potom se zajímali o nějaké to jídlo. Vojenská kuchyně vydávala stravu až v pozdních večerních hodinách a tak si vojáci do té doby poradili sami. Navštívili místní krčmy kde ale museli na rozdíl od vojáků z doby před 202 lety, to co snědli a vypili zaplatit.
Naši první bojovou ukázku jsme předvedli v osm hodin večerních na náměstí ve Vyškově. Ukázka znázorňovala počátek ústupu francouzských vysunutých hlídek a jejich opuštění města Vyškova, kdy Francouzi přikázali místnímu obyvatelstvu naložit připravené vozy jídlem, pitím a oblečením. Tuto civilní část ukázky si zahráli studenti bučovického gymnázia oblečeni do dobových kostýmů. Rekvírování však bylo přerušeno příjezdem velkého počtu spojenecké jízdy a za nimi spojenecké pěchoty. Samozřejmě , že Frantíci se nechtěli jen tak připravit o tak vzácnou a důležitou kořist a začala pořádná mela. Střelba z kanónů a mušket ohlušila diváky a zahalila náměstí oblaky dýmu, francouzský útok střídal spojenecký a tak to šlo jeden útok za druhým až do konce ukázky , která končila hrdinnou smrtí všech francouzských vojáků, kteří podlehli spojenecké přesile. Po této šarvátce jsme obživli a uzavřeli příměří. Místní nálevny praskaly ve švech a šenkýři si přišli na své. Po půlnoci jsme ulehli a tvrdě usnuli, noc byla jasná a teploměr ukazoval pět stupňů pod nulou což je pro někoho nepředstavitelná zima, ale pro vojáky reeakmentu přijatelná teplota.
Druhý den tj. ve čtvrtek byla obloha opět jasná a teplota 
stále na pěti stupních pod nulou. Lehce jsme posnídali , zrušili tábor a bagáž naložili na žebřinový vůz. Tentokrát byl koňský povoz , který kočírovala naše známá Zdenička jen jeden, ostatní bagáž byla naložena na nákladní auto. Poté jsme se seřadili do jedné kolony a prošli vyškovským náměstím a dále z města
směrem na Rousínov. V polích za městem se kolony rozdělili na francouzskou a spojeneckou a bylo ukončeno příměří. Náš velitel, Honza Dvořák, o kterém jsem se ještě nezmínil okamžitě vydal rozkazy k akcím, které měly po celou dobu pochodu do Slavkova zdržovat postup spojeneckých vojsk. Honzova přítomnost byla zárukou, že se po oba dva dny pochodu nebudeme nudit. A také jsme se nenudili. Neustále docházelo k přestřelkám a k útokům na bodák, tak jak bylo naším úkolem a to zadržovat a narušovat postup spojenců. 
V době oběda bylo vyhlášeno opět příměří a naše žaludky si přišli na své., podávala se dobrá a hustá zabíjačková polévka v Čechách zvaná prdelačka u nás na Moravě trdelačka a k ní
vynikající chléb z vyškovské pekárny.
Po obědě a zrušení příměří nás čekal poslední úsek čtvrtečního pochodu s cílem v Rousínově. V Rousínově, na místě nám starým harcovníkům dobře známém, jsme zřídili tábor, postavili hlídky a vyrazili do místních šenků zjišťovat, jak je nám místní obyvatelstvo nakloněno. V jednom šenku na náměstí dokonce seděl sám pan starosta a paní místostarostka a ujistili nás, že místní obyvatelstvo je s naší armádou loajální a dokonce přijel zájezd z maďarského družebního města, aby se podívali jak bude v sobotu u Tvarožné válčit Rus s tím Francózem. V táboře bylo stále rušno, Rousínovští měli velký zájem o vše, co takový dnešní vojenský život přináší, i pár rekrutů projevilo zájem. Večer jsme rousínovským předvedli jak to vypadalo, když se střetla spojenecká hlídka s francouzskou. Nikterak jsme se nešetřili a myslím , že se jim ukázka velmi líbila. Po skončení ukázky bylo v táboře pořád rušno, mohu říct, že o nás byl v Rousínově větší zájem než ve Vyškově. 
Když jsme večer ulehali do stanů bylo ještě jasno a ranní probuzení bylo pro nás krásným překvapením, vše bylo přikryto bílou peřinou. Po snídani a úklidu tábora naše kolona vyrazila
směrem ku Slavkovu a s určitým časovým odstupem vyrazila i spojenecká kolona. Ještě jsme neopustili Rousínov a Honza už opět vymýšlel parádní léčky na nepřítele. Ještě u posledních rousínovských chalup stačil přesvědčit místní obyvatele ke spolupráci, ti byli tak nadšeni naší hrou, že otevřeli své spíže a sklípky a pohostili nás, bohužel mladé robky před námi řádně schovali. Čekali jsme skryti v chalupách spojeneckou kolonu s úmyslem ji přepadnout a vnést do jejich řad zmatek a tím zpomalit jejich pochod, ale nikdo ze spojenecké kolony neuměl číst ani noviny natož mapy a stalo se, že spojenci pochodovali špatným směrem a tak se zdrželi vlastním přičiněním, pro nás odpočaté a určitou dávkou NTS posilněné bylo už velmi snadné tyto vyčerpané vojáky rozprášit.
Mezi Rousínovem a Slavkovem se v polích nachází pár usedlostí, které nám posloužily
k úkrytu a následnému přepadení spojenecké kolony. Během poslední šarvátky jsme odhalili špiona a zrádce v našich řadách, a tak v poslední kruhové obraně, kdy jsme byli smířeni s tím, že padneme hrdinnou smrtí za císaře a Francii, jsme tohoto zrádce ( tambora Krischota ) společně s ruským komplicem Ivanem Ivánovičem stihli popravit. Dalším pochodem jsme dosáhli vrcholu zvaného Urban, tj. ten, co je asi 1 km západně od známého kopce Urbánek s kapličkou a tam bylo opět vyhlášeno příměří. K obědu byla podána vynikající dršťková polévka a ještě lepší chléb. Další společný pochod obou kolon pokračoval okolo Slavkova do Křenovic, kde se Francouzi oddělili a spojenci pokračovali do Zbýšova.
Tím skončil Pochod z Vyškova ku Slavkovu. Unaveni, ale spokojeni jsme se po krátkém odpočinku zapojili do dalších programů v rámci projektu Austerlitz.
Velký dík patří všem, kteří vše připravili, a i těm, co se o nás po dobu pochodu starali
Zapsal 6.12.2007 Olda ml. voj.
